I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

O spaní, novoroce a 246 pivech

27. ledna 2015 v 23:53 | Kamm |  I'm talking nonsense.
K tomuto (nebo k jakémukoli jinému) článku se chystám už asi tak měsíc nebo dva a už zase nevím, o čem jsem chtěla psát. Z paměti to asi budu dolovat velice chaoticky, takže jestli jste sem zavítali kvůli nějakému úžasnému literárnímu zážitku, nepokračuje. Myslím, že už jsem tak strašně dlouho nic nenapsala, že už ani nevím, jak se to dělá.

V mém nudném, stabilním, stereotypním životě se vlastně nic tak zvláštního a nového nestalo, ale nový článek byl vyžadován nejednou fyzickou osobou. A to jsem si myslela, že už to tu nikdo nečte a že si tu konečně budu moct popisovat všechny své sexuální úchylky a ani nikoho nepohorším. Ach jo.


Tak si tu teď sedím u televize a dívám se na Čokoládu, film, jenž mě, obvyklého masožrouta, dokáže přinutit k tomu načít si sama jednu tabulku. A taky gipsy jazz, jójo.

Alespoň už mám chuť dělat něco trošku kulturně rozvíjejícího. Aneb o tom, jak jsem měla tři angíny v jednom měsíci a musela posílat srdečný pozdrav děkanovi, aby mi nepropadl můj dnešní termín státní závěrečné zkoušky z českého jazyka a literatury. Ach jo. A já myslela, že už konečně budu diplomovaný grammar nazi. Tak snad už konečně v květnu. O tom, jak jsem unavená z nicnedělání nebo možná z toho, že bylo rozhodnuto, aby se z té choroby po všech těch antibiotikách (nebo -cích?) moje tělo dostalo samo, aby mu furt nebyla nabízena berlička a aby si svoji imunitu vybudovalo samo. Takže po stálých návratech horeček atakdále jedna moje mandle vypadá jako staré povislé prso a druhá jako nastřižený ementál, ale žiju a už pět dní nemám teplotu! Chochooo. Trochu mi tohle období připomnělo snad první článek na tomto tehdy poměrně čestvě založeném blogu, který jsem napsala, když jsem se vrátila před sedmi lety po mononukleóze z nemocnice. Ach, nostalgie.

Takže tak. Dokud jsem po Štěpánu nezačala zmírat bolestí uzlin, byly to letos (vlastně už loni) poměrně hezké Vánoce. Nějak jsem si tedy zvykla na fakt, že když si je hezké uděláte, tak je prostě hezké máte, ale musíte pro to něco udělat a nesmíte čekat, že ony ty hezké Vánoce jako přijdou asi samy od sebe nebo co. Těsně před nimi jsem za B (chooo!) konečně udělala zkoušku z dětské literatury a zjistila, že je to možná typ literatury, který mě zajímá úplně nejvíc. Jo, z velké části i kvůli ilustraci. Pak jsem teprv začala nakupovat dárky a kreslila vánoční přáníčka a taky nějaké dárky a najednou jsem byla ve skluzu s vánočním úklidem a vždyť to znáte no, vánoční pohoda. Byla jsem obdařena nečekanými fialovými krasotinkami, literárně-uměleckým počinem brněnského ilustrátora, fixačním pudrovým čímsi (přesto, že nejsem kosmetickou ikonou, jestliže už něco vlastním, stojí to zato!), plyšovou narážkou na to, že jsem schopná celý den strávit v županu, a dalšími zcela precizními dary, protože mě není vůbec těžké obdarovat, mně se líbí úplně všechno! A nemám nic ani proti portskému předanému osobně mojí švagrou, jež tajně dorazila z Porta domů na Vánoce většinou rodiny zcela neočekávána! Ach jo, jsem děsně sentimentální.

Naopak oslavy Silvestra a Nového roku šly zcela mimo mě. Ty jsem už strávila se zavázaným krkem, s unaveným kreslením a s krátkou návštěvou mého drahého. A s divnou novoroční úzkostí a melancholií a divnýma myšlenkama na budoucnost. A všude se objevovaly ty dementní citáty o tlusté čáře za starým rokem a o novém roce, ve kterém si konečně všichni můžeme splnit naše sny, když si za nima hrdě půjdem, jooo! Tak jsem stejně nakonec zůstala zabředlá v roce loňském a ve svých statistických údajích, které jsem si celý rok úchylně zapisovala.

Tak třeba. V roce 2014:
- Jsem vypila 246 piv, z toho minimálně polovinu jen v létě! Není započítán nespočet birelů, kterým holduji také.
- Jsem si koupila (nebo dostala) 78 kusů nového oblečení. Započítány i všechny páry ponožek, jejichž vozový park jsem vloni kompletně obnovila.
- Jsem si koupila (nebo dostala) 6 párů nových bot. Na mě myslím celkem málo!
- Jsem si koupila (nebo dostala) 1 novou kabelku. Cha! Zde jsem ušetřila!
- Jsem si koupila (nebo dostala) 22 kusů kosmetiky (tělové, pleťové, vlasové, dekorativní). Málo! A pak si vzpomenu, že sdílím byt se třemi kluky a že z těch 8 šamponů na vaně je jen jeden můj.
- Vyluštila jsem 87 křížovek. Někdy, když mám dojem, že jsem hrozně hloupoučká a že nemám co dělat na výšce, luštím u televize křížovky třeba celý večer a zvyšuji si ego tím, že vím, jak je korálový útes na čtyři.
- Jsem viděla 87 filmů, z toho 5 v kině.
- Jsem přečetla 55 knih, z toho 27 próz, 26 sbírek poezie a 2 dramata.
- Jsem nakreslila 50 slušných kreseb nebo ilustrací, započítány i ty z bakalářky.

Jsem fakt úchyl, co? Někdy mám i hroznou chuť dělat si seznamy. Seznamy čehokoliv. A ne, nejsem autista. Letos si zapisuju pro srovnání samozřejmě stejné věci, ale i spoustu jiných a úchylnějších. Smějící se Děkuji, že zde, vy, moji známí, pořád ještě trčíte.

Takže už je zase večer, tento článek se tu pokouším smolit celé odpoledne a on se teď objeví na titulce Autorského klubu. Soráč, milý deníčku. Smějící se Aspoň jsem se po milionu dní dokopala k tomu, udělat něco jakž takž produktivního. A už mě trochu přešlo to několikatýdenní období "do hajzlu, nemůžu ke státnicím, jsem vyždímaná, bolí mě samotná moje existence, nebaví mě kreslit, číst ani se dívat na stupidní seriály, auuu", což mi zřejmě způsobila ta nekonečná choroba, a už zase trochu začínám vidět smysl života i v něčem jiném než jen ve spánku.

Letošní rok začal fakt divně. A co váš? Je zatím fakt lepší než ten loňský nebo si to jen nalháváte, abyste dostáli těm dementním citátům?

Jdu se zrekonvalescentovat, i když to asi žádné slovo není a já bych to měla vědět, ale vím prd.

furtneBc. Kamm
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | 28. ledna 2015 v 18:14 | Reagovat

<3.

2 Pavluška Pavluška | Web | 31. ledna 2015 v 14:31 | Reagovat

Už mi Tvé psaní začínalo chybět. Přeji brzké uzdravení :)
Tvá věrná čtenářka Pavlína

3 M M | Web | 1. února 2015 v 0:37 | Reagovat

O stereotypnom živote by som toho mohla toho písať strašne veľa. Keby som začala tak sa zastavím niekedy o týždeň.
Hudba v Čokoláde stojí zato a s Johnnym Deppom je to masakrálne dobrá kombinácia. Nie môj typ, ale stál by za hriech. :D
Choroba je humus, tak dúfam, že už budeš ok. ;)

4 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 2. února 2015 v 20:51 | Reagovat

To mě vážně zaujalo, jak si vydržíš počítat všechny tyhle věci? :D Jsem celkem důsledná, taky jsem maniačka do seznamů a zapisování všelijakých událostí, ale tohle mě teda ještě nenapadlo.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama