I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

O kaštanech, ilustraci a latexových rukavicích

27. září 2014 v 20:07 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Hrozně dlouho se chystám napsat článek, ale pořád jaksi nejsem schopna sesmolení myšlenek do nějaké pro společnost přijatelné formy. Tak to zkusím a uvidím, kdyžtak toho zase nechám.


Máme tady podzim se vším všudy a Brno a chlad a mokro a kousek školy a taky práci... tududum. Jak jistě, milý deníčku, víš, vzhledem k prodlužování mého studia o jeden semestr kvůli usmolené literatuře pro děti a mládež momentálně docházím do školy na jeden jediný předmět v pondělí ráno a po celý zbytek týdne mám tak nějak prádzno. Nejdříve jsem tak nějak myslela, že budu velmi číst a věnovat se umění, ilustrovat, zlepšovat se v grafických programech, chodit na vernisáže a výstavy a autorská čtení, ale ono jaksi nelze nemít režim, a co si budem povídat, jeden předmět v celém týdnu vám žádný harmonogram nenastolí.

Rozhodla jsem se tedy razantně hledat práci, protože v Brně přece platím byt, na což mi sice naši dávají peníze, ale ve velice nečastých silných chvílích svého života se snažím nebýti povalečem a budižkničemou. Práci v Brně jsem hledala již dříve, ale to jsem si naivně představovala, že asi všechny školy v Brně čekají na nějakou pomocnou učitelku výtvarné výchovy nebo co. Ne, dobře, takhle naivní jsem nebyla, ale chtěla jsem, aby se má práce alespoň vzdáledně dotýkala mého studia, tedy českého jazyka a literatury, výtvarné výchovy nebo obecně pedagogiky, i když vlastně cizí děti zatím moc nemusím a budu si na ně jednou muset nějak zvyknout. Smějící se Samozřejmě do knihoven berou studenty knihovnictví, ve školách je nikdo bez magisterského titulu pedagogického nezajímá, v knihkupectvích by chtěl dělat asi každý, v galeriích jsou praktikanti galerijní pedagogiky a korektora můžu dělat leda svým přátelům, hahaha, prostě vůbec. Poslala jsem i životopis a portfolio do různých nakladatelství. Z jednoho mi přišla odpověď, že teď hledají ilustrátory spíše dětských knih. A jako, to, že nekreslím obří kýčovité ksichtíčky s velikananáskýma očičkama, znamená, že bych neuměla ilustrovat dětskou knihu? Z jednoho mi aspoň napsali, že si mě zařadili do databáze svých ilustrátorů a že mi napíšou, až budou mít zájem o můj typ výtvarného doprovodu. A to taky nemusí být nikdy, že. Ale aspoň odepsali no.

Jo a na pozici uklízečky asi většinou berou jen lidi s invalidním důchodem. Mám ten dojem.

Takže dělám na lince. Osm hodin stojím na nohách. Když se na moment zastaví pás, nesmím si ani dřepnout, ani se opřít lokty o stůl, protože to znamená, že se flákám. Když pominu stereotypní práci, kde třeba poskládám kolem 3000 krabiček za směnu, která je vlastně nakonec docela fajn, a když pominu buzeraci mých nadřízených, jež mají IQ tak 80, takže mě to vlastně nechává docela chladnou, zbytek je na totální hovno. V polovině směny je půlhodinová přestávka, kterou zabijete jen tím, než přejdete celý obří areál do šatny pro něco k jídlu a taky dlouhou frontou u detekčního rámu, kde vás kontrolují, jestli si něco z drobné elektroniky nenesete s sebou. Pokud není přestávka, nemáte vlastně ani moc příležitostí se napít nebo se jít vyčůrat, jelikož vaše místo u pásu nemá zkrátka kdo nahradit. Nejkrásnější na tom tedy je, že i když mám pouze ono bílé tričko v celé hierarchii barevných triček, která jsou nade mnou, to nejnižší, znamená to, že jsem jen brigádník, a mohu si tedy dávat směny, jak se mi zachce. Třeba taky vůbec. Lidští roboti v černých trikách jsou nejen nejnižší vrstva celé té hrůzy (stejně jako já), ale také stáli zaměstnanci, kteří se té povedenosti musí účastnit denně. Alenofuj. Zakončením této srandy je obrovská řada na konci směny opět u detekčních rámů, kde vás oskenuje securiťák vypadající jako Thor, velký s širokýma ramenama a s těma sexy fousama a lehce zamračeným pohledem pod přísným rovným obočím, jenž vás donutí vyndat si pípající sponku z kapsy a pak se vám omlouvá, že vás zdržel, juj, i když jste hladová, žíznivá, unavená, nejste namalovaná, protože tamasikničemu, máte umouněné asi o pět velikostí větší triko, zplihlé vlasy z čepice, jež musela být nasazena z hygienických důvodů manipulace s elektrickými zubními kartáčky, jste přihrblá, protože vás pichá v kříži z osmihodinového stojáka, a na rukou máte vysráženou sůl z potu v latexových rukavicích. První milý zaměstnanec!

A krásné je i to, že na vás doma milý čeká s teplou večeří asi ve třičtvrtě na jedenáct. Ňuuu!

Tak si někdy opět zastesknu nad tím, jak jsem hloupoučká, protože z technické školy by se mi brigáda v oboru hledala lépe. A jak spousta mých známých studentů práv pracuje v právnických firmách. Bože, jsem zelená závistí, jdu si jednu vlepit.

A pak si uvědomím, jak se mi po haluzi povedlo dostat se do volební komise, kde si tedy naopak náramně posedím, budu se moct jít vyčůrat, kdy budu chtít, budu se moct napít, kdy budu chtít, budu si tam třeba číst, a dostanu za to krásné peníze. Bájo.

V něčem jsou tyto nové pracovní zkušenosi přece jen přínosné. Nemám čas myslet na to, že je odporný mokrý slizký podzim (nebo je to možná těma novýma voňavýma gumákama a parkou do deště), a uvědomuji si, že možná svůj vztah k učitelství ještě přehodnotím na ryze kladný.

Takže tak, sháním lepší práci, nakupuji v pro mě novém Mangu na České, které jsem ještě před prázdninami nestihla občumnout, jezdím do knihovny okukovat dětské knihy s krásnými ilustracemi, někdy je taky fotím na instagram, čím dál víc jen kreslím menší kousky do skicáku, občas udělám plakát za peníze, spím často, jak dlouho se mi zachce, a sbírám kaštany cizí holčičce do tašky, když čekám na šalinu, protože si pokouším dělat si ten lepší vztah s cizími dětmi, což je pro budoucí učitelku důležité. Smějící se

A co děláte na podzim vy? Spíte? Pracujete? Chodíte do školy? Kreslíte? Čtete?

K.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 A A | Web | 27. září 2014 v 20:47 | Reagovat

Mě nějak nedochází, že je podzim, nějak nechytám podzimní vlnu. Spím asi stejně jako pořád. :D A nečtu, což bych měla, protože mě čeká maturita, ale na to já kašlu a radši si píšu ty svoje výtvory.
Ty alespoň děláš něco konstruktivního. :D

2 Kika Kika | E-mail | Web | 27. září 2014 v 21:29 | Reagovat

Tak nějak, jak popisuješ tu práci, nepracuješ náhodou v Moduslinku? Přijde mi to až moc povědomé a chodila jsem tam kdysi na brigádu :)

Jinak hodně štěstí, určitě se Ti ozvou i odněkud kde se Ti bude líbit víc ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama