I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

Léto. Ba dum tssssssssss.

3. července 2014 v 16:34 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Jaktože jsem z něho po těch letech ještě furt tak podělaná? Když strašně spěchá domů, protože už na něj čekají jeho klanoví nevímco, aby trénovali na lanku a blablabla, a já ho nějak sama přesvědčím k tomu a ani se nějak zvlášť nemusím snažit, i když původně hrozně spěchal dělat něco mnohem důležitějšího. Aaa, to se cítím mistrovsky a moje ego je v nebesích a připadám si krásná a celá boží. A taky uspokojená. No dobře, tohle jsem do prvního odstavce psát asi nemusela.


Červen byl ukrutně nabit vším, a přesto strašně rychle utekl. Udělala jsem státnice z výtvarky za C a obhájila bakalářku za A, i když jsem si nechystala žádné přípravné pindy a všechno řekla spatra, jelikož jsem češtinář a prostě umím užívat jazyka, he! Po třech letech jsem uzavřela kapitolu literatury 19. století a už jen jedna jediná zkouška mne dělí od státnic z češtiny. Já vím, že to hrozně natahuju, ale tady to nenatahují jen ti, kteří leží celoživotně v knihách a nemají život, nebo ti, co mají štěstí. A já bohudík život mám a štěstí pouze v lásce. Což mi připomíná den, kdy jsme si s milým oba koupili stíráci losy, abychom se přesvědčili, že štěstí v lásce máme opravdu zatracené. Ne, nevyhráli jsme nic a to je na tom to krásné.

A koupila jsem si k narozeninám tuto nádheru, protože prostě nejsem vlastníkem žádného telefonu, který by mě přechytračil, ale zároveň bych se občas ráda připojila k internetu jinde než doma, a také je to úžasná čtecí záležitost. Takže jsem teď taky instagramní a furt do toho čumím a bojím se, že si taky začnu fotit žrádlo. Stačí, že jsem vyfotila SEBE, což se mi nestalo již několik let. Aj!

Mám dvoje nové conversky, protože jsem prostě prase nenažrané této obuvi. A vy si určitě říkáte, kde na to všechno beru prachy, a já vám na to odvětím, že v červnu přece chodí na účet ubytovací stipendium! He!

K narozeninám jsem dostala nejednu přenádhernou kulatou kytici z nejrůznějších fialových květů, protože taťka prostě ví odjakživa a protože drahý asi taky ví už odjakživa nebo co!

Minulý týden jsem s maminkou navštívila Černou Horu. Balkán nevermore. Dvacet hodin v autobuse, kdy si nemám kam vrazit nohy, a zadek, který mám vždy přesezený už po dvou hodinách v kině. Černohorci nesympatická indiviua, která jsou pořád v klidu a hovno dělají a za to hovno chtějí zaplatit. A všude neuvěřitelný bordel a třeba krásný nový hotel a za plotem vysypané popelnice a kusy rozlámaného nábytku a smrad jak z mrtvoly a koho to jako sere? A všechno jen tak napůl, napůl uklizeno, napůl dovařeno, nic nedoděláno. Jídlo slabé, vydávané za kulinářské bonbonky, totálně předražené. Moje kulinářské dovednosti z Brna aneb co byt dal jsou high level. Jak jsem o sobě někdy mohla pochybovat? V restauracích ušušňěné špinavé ubrusy několik dní po sobě. Pomalá obsluha. Tak tedy dobře, zkusíme krásnou novou restauraci a dáme teda za to mojito OSUM EUR... no a není tohle náhodou plesnivá máta? A žádné záchody v restauracích na pláži asi proto, aby lidi navštěvovali plážové záchody za půl eura. A vlastně snad každé záchody na území Černé Hory, Srbska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny jsou placené. A hajzlbaba, která mě srbochorvatsky osočila, že jsem jí nezaplatila... Jako cože? Tohle mám fakt zapotřebí? Na dovolené?

A pár velmi vyvedených výletů. Jeden do národního parku v horách (pod útesem neuvěřitelná skládka), kde byly cesty tak úzké a neupravené, že jsme zatáčky vybírali ve stylu tři kola ne cestě jedno ve vzduchu, lidi v křeči, jeden borec panický záchvat, nakonec nalezení místa, kde se může autobus otočit a jet zpátky domů po stejně úžasné cestě, protože by to náš autobus už dál asi nezvládl, lidi ožralí z rakije. Výlet lodí po bouřce při větrném počasí, kdy nám kapitán pyšně oznamuje, že jsme vlastně jediná loď, která dnes mohla vyjet, protože její motory jsou ještě z druhé světové války. Neuvěřitelný smrad z nafty, obrovské vlny, horská dráha hadra, kotel lidí s mořskou nemocí nakloněných přes palubu. Já s kinedrylem přežila, ale s naprosto ztvrdlým žaludkem, který jsem do večera musela léčit pivem.

Takže tak. Z dovolené by se asi člověk neměl těšit domů, ale já jsem se těšila. Pár světlých okamžiků: ostrov Svatého Nikoly, kde ještě místní nestihli udělat moc velký bordel a kde byla krásná přírodní zákoutí a skoro žádní lidé, pak dobré meruňky a melouny. Vše. Já si nemyslím, že bych byla moc náročná, ale když je snaha zavděčit se turistům vykonávána ze 30 %, očekávám, že tomu bude také odpovídat cena.

A jsem trošičku opálená, trochu víc dohněda než v mých předchozích šedivých letech. A jo, fakt se mám ráda. Smějící se A mám ráda svoje hubené opálené nohy. Pche!

A tak jsem teď doma a všude dobře doma nejlíp a dovolené jsou stejně nejlepší k tomu, abyste si uvědomili, jak je to doma fajn. A jak prožíváte začátky léta vy?

Kamm

PS: Jooooooooo! Vylosovali mě! Vyhrála jsem v časopisu Šalina dva lístky do technického muzea! Jenom si je nemám kdy vyzvednout, takže mi propadnou!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 angelxheart angelxheart | Web | 3. července 2014 v 17:19 | Reagovat

Když zrovna neležíme nemocní, tak si "užíváme" chvíle na výletech ozvláštněné "strašidelným" hýkáním dětí které máme na starost a taky tomu říkáme dovolená...

2 Sinead Sinead | Web | 4. července 2014 v 13:46 | Reagovat

panebože, 8 eur za mojito? to by je ako cena dakde zo St. Tropez a nie Čiernej Hory. ja sa z dovolenky vždy teším domov aj keď je dobrá :D
pekný telefón! alebo je to tablet? na tej fotke sa to ťažko rozozná. a gratulujem k Ačku za bakalárku :)
ďakujem za pochvalu layoutu, veľmi si ma potešila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama