I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

Pár jisker natrsám

27. dubna 2014 v 3:11 | Kamm Flower |  Čmáranice baranice
Děkuji své mamince, že mi furt říkala, jak božansky kreslím, a to nejen proto, že jsem její dcera, ale také proto, že ona sama celé mládí kreslila, i když se tomu nikdy nevěnovala akademicky, takže jakýs umělecký cit vlastní, děkuji tatínkovi, kvůli kterému se mi v internetovém bankovnictví zničehonic objevily dva litry s popiskem "na bakalářku", i když jsem jej o ně nežádala, děkuji svému milému, který mě vážně vidí v budoucnu na výtvarné dráze, i když já o tom po tom všem pochybuji, děkuji bráchovi za extra mega přísun sci-fi filmů, bez nichž by mi při tvorbě bakalářky zajísté hráblo, protože ve vážných životních situacích sci-fi prostě potřebuji, a za závislost na Battlestar Galactice a uvědomění si, že jsem fakt děsný nerd, děkuji svému vedoucímu, že byl nejlepší na světě, i když jsem já byla nemožná a na konzulataci jsem za rok a půl byla asi tak třikrát, kdy jednou jsem se s ním byla domluvit, jestli mě povede, podruhé mě poslal pryč, že máme ještě spoustu času, a potřetí (asi dva týdny nazpět) byl příjemně překvapen, co tvořím (protože to ještě neviděl v knize a neviděl doprovodný teoretický text, haha), děkuji svým prasáckým mužským spolubydlícím, po kterých bylo pořád co uklízet ve chvílích těžké prokrastinace, děkuji svému přenádhernému půlnočně modrému počítači, že mě nezklamal a že aspoň on je tak graficky nadaný, když já nejsem, děkuji svému novému koženému batohu, že mi pod tíhou všech zoufalých žravek a knihovních výletů nekřiví záda jako všechny tašky, děkuji tenkým černým fixům, že se na ně mohu spolehnout v jejich věcnosti a přímosti, a přesto uměleckosti, děkuji našemu stolnímu skeneru, že je vážně schopen skenovat v 300 dpi, děkuji jaru, že konečně a nenávratně dorazilo, protože bez něj by bylo všechno o tolik těžší, děkuji Jenny Penny, že se s ní snad jako s jedinou dalo bavit o bakalářce na hezké přátelské a veselé úrovni a neměla potřebu přede mnou nic abmiciózně tajit jako spousta jiných, děkuji taky Ibrahimu Maaloufovi, na jehož koncertě jsem byla v průběhu tvorby, protože mi dal spoustu inspirace, jak vnímat jazz a blues, děkuji zejména Josefu Kainarovi, že stvořil básně tak zvláštní a netypické a autentické a hudební, že byla velká spousta podnětů, která se dala vnímat a o níž bylo následně možné něco napsat, i když momentálně jeho básně nesnáším, jelikož jsem jich zcela plna.


Omlouvám se za tu nekonečnou větu, já vím, že horizontální členění textu není jen tak pro prdel, ale takový Hrabal napsal jednou větou klidně celou knihu, takže nejsem zdaleka jediný ignorant!

A ten svůj ilustrační mástrpís vám teda ukážu, že jste to vy, ale moc spokojená s tím nejsem. Jde na tom prostě vidět, že jsem trubka a že jsem to i s teoretickou částí bakalářky všechno sfoukla za pouhopouhé čtyři víkendy. A v knížce samotné je velká spousta chyb, ne teda pravopisných nebo stylistických, opsala jsem to správně, ale spíš výtvarných a grafických, protože prostě nemám zkušenosti s tvorbou knihy, takže budu konec konců ráda, když se mi to podaří obhájit vůbec nějak. Texty tady na blogu nejsou moc čitelné, ale ve skutečnosti je kniha formátu A5, takže jde všechno přečíst krásně, kdybyste ovšem po těch textech fakt moc toužili, můžete si na ně kliknout pravým tlačítkem a otevřít si je na nové kartě.

Je to dvanáct básní ze čtyř jeho sbírek, kdy zrovna politicky nepřiprdoval, ale kdy psal skvělé verše s bluesovou atmosférou, sice ukrutně těžké k interpretaci, ale rozhodně hodně zvláštní a zajímavé! Takže mě bavilo to i kreslit při poslechu jazzu a nějak to na sebe nechat všechno působit. Inspirace je taky ze všech koutů internetové i knižní ilustrace, a dokonce jsem ve spěchu nevěděla coby, takže jsem i předělala jednou svoji starou kresbu. Stydím se, jak jsem se na to vysrala. V teoretické části bakalářky jsem se zas hrozně věnovala rozboru těch sbírek, takže se třesu, aby mi to nebylo omláceno o hlavu, že je to moc češtinářské a málo výtvarkářské. Jenže ten rozbor byl prostě důležitý! Že jsou ty básně takové obyč, a přitom neobyč... chápete! Na předposledním obrázku je předsádka, která je ve přední i zadní části knihy. To jen abyste nebyli zmatení, co to tam jsou za zbloudilé trubky. V knize jsou jednotlivé listy uspořádány trochu jinak, samozřejmě tam není za sebou tuna bílých papírů. Ach jo a tu ženskou se slzama v pozadí nenávidím, to je čirý patos, co to se mnou proboha bylo?

A co vaše bakalářky a diplomky, co?














 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | 27. dubna 2014 v 12:37 | Reagovat

Jéžiš, to je boží bakalářka!

2 Jenny Jenny | 27. dubna 2014 v 18:26 | Reagovat

Awwwwwwwww <3 No drahoušku, já ti děkuji za tytéž hovory o bakalářce, které mě donutily věřit, že to třeba vážně všechno dobře dopadne :D
A co se tvé tvorby týče, netušila jsem, že je to tak boží! Samozřejmě miluji tvé věci již řadu let, nicméně výsledné dílo předčilo má očekávání a konkrétně třeba ta koupelna je fantastiko <3

3 Janie Janie | 28. dubna 2014 v 21:52 | Reagovat

to je úplně úžasné!!!! :-*

4 F. M. F. M. | 30. července 2014 v 15:01 | Reagovat

Skvělá práce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama