I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

Duben 2014

Pár jisker natrsám

27. dubna 2014 v 3:11 | Kamm Flower |  Čmáranice baranice
Děkuji své mamince, že mi furt říkala, jak božansky kreslím, a to nejen proto, že jsem její dcera, ale také proto, že ona sama celé mládí kreslila, i když se tomu nikdy nevěnovala akademicky, takže jakýs umělecký cit vlastní, děkuji tatínkovi, kvůli kterému se mi v internetovém bankovnictví zničehonic objevily dva litry s popiskem "na bakalářku", i když jsem jej o ně nežádala, děkuji svému milému, který mě vážně vidí v budoucnu na výtvarné dráze, i když já o tom po tom všem pochybuji, děkuji bráchovi za extra mega přísun sci-fi filmů, bez nichž by mi při tvorbě bakalářky zajísté hráblo, protože ve vážných životních situacích sci-fi prostě potřebuji, a za závislost na Battlestar Galactice a uvědomění si, že jsem fakt děsný nerd, děkuji svému vedoucímu, že byl nejlepší na světě, i když jsem já byla nemožná a na konzulataci jsem za rok a půl byla asi tak třikrát, kdy jednou jsem se s ním byla domluvit, jestli mě povede, podruhé mě poslal pryč, že máme ještě spoustu času, a potřetí (asi dva týdny nazpět) byl příjemně překvapen, co tvořím (protože to ještě neviděl v knize a neviděl doprovodný teoretický text, haha), děkuji svým prasáckým mužským spolubydlícím, po kterých bylo pořád co uklízet ve chvílích těžké prokrastinace, děkuji svému přenádhernému půlnočně modrému počítači, že mě nezklamal a že aspoň on je tak graficky nadaný, když já nejsem, děkuji svému novému koženému batohu, že mi pod tíhou všech zoufalých žravek a knihovních výletů nekřiví záda jako všechny tašky, děkuji tenkým černým fixům, že se na ně mohu spolehnout v jejich věcnosti a přímosti, a přesto uměleckosti, děkuji našemu stolnímu skeneru, že je vážně schopen skenovat v 300 dpi, děkuji jaru, že konečně a nenávratně dorazilo, protože bez něj by bylo všechno o tolik těžší, děkuji Jenny Penny, že se s ní snad jako s jedinou dalo bavit o bakalářce na hezké přátelské a veselé úrovni a neměla potřebu přede mnou nic abmiciózně tajit jako spousta jiných, děkuji taky Ibrahimu Maaloufovi, na jehož koncertě jsem byla v průběhu tvorby, protože mi dal spoustu inspirace, jak vnímat jazz a blues, děkuji zejména Josefu Kainarovi, že stvořil básně tak zvláštní a netypické a autentické a hudební, že byla velká spousta podnětů, která se dala vnímat a o níž bylo následně možné něco napsat, i když momentálně jeho básně nesnáším, jelikož jsem jich zcela plna.