I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

Pár taktů naděje

31. března 2014 v 13:28 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Jak toho mám celý den a týden a prostě pořád hrozně moc na srdci, ale pak si večer otevřu novočlánkové okno... a absolutně netuším, co všechny ty důležitosti byly.

Někdy mám ze sebe strašnou radost, jak jsem hrozně produktivní a jsem schopná napsat 3 státnicové otázky za odpoledne a ještě skočit na nákup a nebo nafotit všechny ty nejlepší knihy v knihovně, které potřebuji a které mi nechtějí půjčit domů (tssss!). A proti tomu spoustu dní ležím v posteli s noťasem a seriály a čabajkou a pivem a čokoládou s jemně slanou kukuřicí a rybízovým džusem.


Jsem si jistá tím, že nejlepší pár ze všech je Hermiona a Ron a nedokážu si představit, že by neměl. Není nikdo, kdo by v sobě měl takové skvělé napětí jako ti dva. A můj nejoblíbenější filmový díl jsou Relikvie první část a vůbec nechápu, jak můžou mít na CSFD nižší hodnocení než část druhá. Ta atmosféra totiž! Ta šedost a ta hmatatelná zoufalost! Aaa! Ronovi a Hermioně se nikdy žádný pár nemůže vyrovnat.

Někdy je prostě na světě nádherně, i když musíte brzo ráno vstávat a nejdřív to vypadá, že vás to zabije, ale pak vás přes okno rozfrčené šaliny zahřeje vycházející sluníčko na čele, které úplně nejlíp vychází mezi Lesnou a Černýma Polema ve skulince mezi domy, pak na sebe šalinkoví řidiči ve slunečních brýlích v míjejících se šalinách rozjařeně zamávají a vám najednou zase dojde, že život je o maličkostech. O tom rozkvetlém stromu u Domu umění, který vždycky kvete úplně první z celého Brna, o prkýnku plném masa s pepřovou omáčkou ze slevomatu, o tom, když se alespoň jeden z kluků dobrovolně ujme vytírání předsíně, kuchyně, koupleny a záchodu, o rizotu s kari, které je výtečné, i když kari nenávidím, o nákupech s maminkou, která je jediným člověkem, se kterým ráda nakupuji, o zápočtu ze syntaxe, jenž jsem neuvěřitelně podělala a ve 3. ročníku studia jazyka českého měla zatracený problém s rozeznáváním hlavních a vedlejších vět, ale který jsem nějakou záhadou udělala, o kofole na mém psacím stole koupené bráchou, když se vrátím domů, o kyselých okurkách kauflandové značky, které se chutí blíží domácím!

Někdy je na světě fajn, pokud zrovna nezjistíte, že brejle, rejžák a zejtřek jsou sice jen hovorová, ale přesto spisovná slova. Svět se v prdel obrací, hovna přestávají smrdět. A nebo pokud zrovna nejste podělaní až za ušima z toho, že nestihnete bakalářku. A kreslení furt a už mi to leze krkem a nejsem s tím furt spokojená a bojím se, že nebudu nikdy. A knihařství a jak si mám sakra připravit ty listy k tisku, jestli jednotlivě nebo fakt po nějakých těch skupinách, jak se to taky někdy váže nebo co. A nedoplatím se taky. A nějaký doprovodný teoretický text... hahaha. Co?

Alespoň, že existují výročí, která se sice nějak etxrémně neslaví, většinou jen nějakým posezením někde nebo nějakým menším kulturním zážitkem, ale pak přijdou rozkošná malá růžátka (i když nejsem největší milovnice růží) v květináči, protože ty dlouho vydrží a corny big chocholate a olivy, protože je mám prostě ráda. A pusa. A objímaní a tulení a vonění a hřejení, které je i po čtyřech letech pořád stejně úžasné. A nechápu to, 4. Nikdy jsem si nemyslela, že se to stane zrovna mně!

A prostě tak. Držte mi palce, ať to stihnu dosmolit. A jakože mezitím kolokvium ze stylistiky? Cožeco? A jako projekt do teorie výtvarné výchovy? A kdy jako?

Někdy si připadám jako strašný intelektuál. Poslouchám jazz, jelikož Ibrahim Maalouf, to je prostě bomba, a chodím dobrovolně na výstavy, kde se stále opakuje video, ve kterém chlápkovi něco teče z očí, a přitom už si ani nemusím dělat deník výstav, na nejrůznějších webech sleduji současný design a v šalině čtu často vysoce ceněnou českou literaturu (ble). A pak z ničeho nic... strávím celý den u Battlestar Gallacticy (tvrdé y po c je v ženském rodě dost divné, co?) nebo jiné sci-fi kraviny, protože jsem prostě asi děsný nerd.


Něco prostě! Já vím, já taky neposlouchám jazz, ale toto prostě šlape jak po másle!

Moje články jsou čím dál nesourodější a diferencovanější. Prosím pozor, vůz jede ulicí Rooseveltovou. Právě mi z jednoho knihařsví napsali, že takhle malé zakázky ilustrovaných básnických sbírek dělají jen o prázdninách... !!! To mají dobré, hmm!

K.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama