I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

Depoetizace ve mně

16. ledna 2014 v 20:20 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Nějak si myslím, že už to asi nezvládnu a že už se mi asi navždy bude zdát o Skácelovi a nonsensových pohádkách. A jestli kvůli tomu budu prodlužovat studium, tak budu fakt hodně nasraná. Nechápu, když jsme se dostali tak daleko, proč nás tak strašně musí drtit těsně před koncem. Ach jo.

Typické jsou pro něj mollové, ztišující ponory do torzovitých příběhů a dějů, ve kterých se střetává subjektivní, až citově velmi důvěrná poloha, s chladnou úsečností světa mimo důvěrnost poznání. I když Andrenik velmi šetří slovní expresivitou a využívá téměř písňových forem, vystupuje z jeho textů o to znatelnější bolest, strach a úzkost. Přesto tu má své místo i vůle všechny tyto existenciální problémy nést a přežít je i díky neokázalé vnitřní hrdosti.

Nesnáším TO!


A nejhorší na tom je, že když byste mi dali znova vybrat, co půjdu studovat, vybrala bych si to zase, protože prostě nic jiného kromě češtiny a výtvarky neumím.

Ono je velmi povznášející číst básnické sbírky a polemizovat o tom, co tím chtěl básník říci, ale to pouze v případě, že to máte jako koníček, ne, že toho musíte přečíst miliontřistapadesáttisíc tun a ještě v tom hledat rozdíly. Poezie je krásná záležitost a skutečně mě dokáže odrovnat, jak dneska napíše někdo básničku s rýmem láska-páska nebo nejlíp ve volném verši bez rýmového zakončení, protože rým už dneska nefrčí, do toho hodí téma životního ztroskotanectví, potácí se v delíriu, jeho život je magorie, od sebevraždy ho dělí jen hodně sexu a cigára, a najednou je z něj ukrutný poeta, ale já fakt neshledávám rozdíly mezi Mikuláškovou třetí a osmou sbírkou.

A do toho Škvorecký a Páral a dokonce Lopatka.

A do toho próza s dětským hrdinou a boj o pohádku.

A není nad to vybrat si Nezvalovy Básně noci jako předmět introspekce v prostorovém vytváření. Zahubí mě to.

Prosím, prosím, prosím, ať najdu uplatnění ve výtvarném oboru.

A naučte se to za mě. A netvrďte proboha všichni, jak hrozně básníte, nejdřív si přečtěte něco od Holana a porozumějte tomu, pak třeba pochopíte, že smysl poezie není v tom, abyste pohoršili co nejvíc lidí svými oplzlými verši s jednou nohou v hrobě. Najděte v tom něco víc.

Jako a nějaká bakalářka? Nechtějte mě rozesmát. Nebo rozbrečet.

A aby to nevypadalo, že celé dny jenom umírám s myšlenkami na literaturu, a abyste se o mě nebáli, že stresem hubnu a ztrácím svou běžnou fyzickou podobu, uklidním vás tím, že jsme s milým byli na obří nádherný steak v pepřové omáčce prostě jen tak, abychom se nezbláznili ze zkouškového.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beáta Beáta | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 15:06 | Reagovat

Rozumím Ti.. Blížím se ke konci jednoho šíleného zkouškového, státnice za dveřma, místo bakalářky akorát tak zmatek a chaos z mých (zatím) neutříděných myšlenek.. Studuji podobný obor. Je krásný.. Krásný jako koníček, jako objekt studia je poměrně náročný v případě, že jej chce člověk dělat opravdu poctivě a do hloubky.. Ale ano, taky bych si jej vybrala znovu. Good luck! :)

2 neriss neriss | Web | 31. března 2014 v 21:04 | Reagovat

Mňaam, steak v pepřové omáčce :D No možná to přestávám už číst, děláš mi akorát chutě :D.
A souhlasím s tvým názorem. Nestuduju teda češtinu, ale to, co jsem vždycky chtěla - žurnalistiku. Protože mě vždycky hrozně moc bavilo psát. Povídky, básničky... A co jsem na škole (na praxi, v práci v oboru), tak jsem nic pořádného nenapsala. Ale nevzdávám to! Stejně bych si tu školu vybrala znovu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama