I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

Positively optimistic

30. listopadu 2013 v 0:14 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Teď zrovna se mám dobře, proto teď zrovna píšu. Ano, i přestože (a nebo právě proto?) už jsem tento týden sesmolila dvě seminárkové záležitosti (hahá!) a i přestože mě ještě jedna čeká, která má uzávěrku o zítřejší noci a kterou jsem zatím ještě nezačla, ale já to zvládnu, protože jsem mástr. Jo a taky proto, že ještě dělám obal na CD a booklet atakdále a doděláno to má být mimochodem do pondělí a já mám zatím hrubý nástřel přední strany a jo, vím, že jste hrozně udivení, protože já jsem asi největší grafik, kterého znáte, ale tak nějak jsem k tomu uvolila a teď toho lituju, ale jelikož jsem strašně šikovná, tak to zvládnu, a dokonce to bude vypadat k světu. Jo a nějaká povinná četba ke dvěma zkouškám ze dvou literatur a nějaká četba ke státnicím... cožeco? A jako bakalářka... he?


A Kundera, Vaculík, Sís, Klíma, Škovercký, ještě jednou Sís. Bože ty jeho ilustrace... ty ilustrace!

A i když toho mám před sebou tolik a občas mě všechno tak ukrutně zmáhá a moje sladké peřinky na mě čekají pokaždé, když přijedu ze školy zmrzlá a ospalá, mám teď skoro každý den pocit, že Kundera nádherně vystihuje to nejlepší, co v životě je, těmito slovy:
"Ležím v posteli ve sladkém polospánku. Už v šest hodin v lehkém prvním probuzení sáhnu po malém tranzistorovém rádiu, které mám u polštáře, a stisknu knoflík. Ozvou se první ranní zprávy, jsem sotva s to rozeznat jednotlivá slova a zase usínám, takže se věty hlasatelů proměňují ve sny. Je to nejkrásnější úsek spánku, nejrozkošnější část dne: dík rádiu jsem si vědom svého ustavičného usínání a probouzení, té nádherné houpačky mezi bděním a spaním, která sama o sobě je dostatečným důvodem, aby člověk nelitoval svého zrození."
A já se snažím být hrozně silná a nepodlehnout a občas se mi to i podaří.

A teď vy, jak se máte? Já si sedím s maminkou u televize ve svém červeném chlupatém medvědím overalu, na ksichtu mám napatlanou masku a vypadám asi jako něco mezi Jokerem a Osamělým jezdcem (počkat, má tam být velké O, když nazývám toho muže a ne ten film?), pijem si tu tonic s bílým rumem a máme se hezky. Tak dělejte tak, ať mi to zas hned nepokazíte.

A dobře se mám možná také proto, že jsem měla včera ukrutně plodný den, stihla jsem si v knihovně ofotit všechny hrůzy do dětské literatury svým ukrutně kvalitním foťákem, který dělá fotky s rozlišením jedna báseň (hahaha), tak snad z toho něco přečtu, po prolezení všech H&M v Brně jsem skončila v Avionu, kde měli konečně mou velikost tohohle, hahaaa, koupila první vánoční dárek a ještě stihla na České přispět na nějakou křesťanskou protidrogovou organizaci, takže se mi asi zlepšila karma, na kterou vlastně nevěřím, protože jsem ten křesťan. Smějící se Vypadá to, že jsem asi hodně prachatá, ale pak jsem si koupila ještě půlku chleba, a to mě tak neskutečně zruinovalo, že teď vyhlížím to stipendium, co má přijít na začátku prosince, co o něm všichni mluvíme už asi měsíc.

Taky trochu začínám mít dojem, že se asi už navždy smiřuji se svou hubenou postavou (jsem s ní smířená už velmi dlouho, ale teď možná i začínám být spokojená), protože nemá smysl fňukat za velkýma prsama, která stejně nikdy mít nebudu, ale mám přeci jiné přednosti, a můžu si obléct legíny a taky krátkou sukni a kraťasy až pod zadek, protože mi z toho nikdy nic nevypadne, ha! A teď mě ukamenujte a nezapomeňte mi říct, abych se vzpamatovala a abych se laskavě něčeho najedla, protože to teď hrozně frčí házet všechny hubené holky do jednoho pytle. Nezáviďte. A já si můžu sežrat vepřoknedlo a tortilu a pak si dát tu čokoládovou zmrzlinku z lidlu, co mi doporučila Jenny, a stejně budu furt stejný hubeňour, takže co.

A dnes mám nějaký den, kdy mám hrozně vysoké sebevědomí ani nevím z jakého důvodu, ale užívám si to, protože to není nikdy na dlouho. Smějící se

A jsem zamilovaná. Jo furt. A někdy mám chuť ho zavraždit, ale pak přijde s nějakou hroznou kravinou, kterou mě rozesměje a já zase nechápu, co se se mnou děje. Takže tak.


A vlastně ani nevím, proč vám sem strkám tuto píseň, protože i beze mě je jí plný internet, ale tak tu teď na mě vyskočila na fesjbuku, a připadalo mi, že se ukrutně mladá a ukrutně krásná hodí k mému dnešnímu namyšlenému článku. Smějící se Odpusťte mi to a dejte mi facku. A i když je to spíš mladá a překrásná ve smutném smyslu, dnes mě to tak nějak spíše ukolebává.

Ale mějte se krásně. A myslete vánočně. A chvalte se. Hodně se chvalte, protože nikdo jiný to za vás neudělá!

Kamm
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MercyFinch MercyFinch | Web | 30. listopadu 2013 v 9:56 | Reagovat

Moc fajn článek, skutečně vyznívá tak vesele a optimisticky a zlepšil mi náladu :)

A strašně se mi líbí ten Kunderův úryvek. Je to přesně tak!

2 Ilma Ilma | Web | 30. listopadu 2013 v 11:40 | Reagovat

Asi to byl účel, protože okolnosti jsou řekla bych poměrně stresující, ale.. ten článek má vskutku pozitivní podtext. :) Přeju hodně štěstí, abys to všechno zvládla.

3 SHE SHE | 16. prosince 2013 v 22:47 | Reagovat

To je tááák nechutně optimistický :D Dneska sedím nad učením do tří a čtu tohle, hrozně demotivující :-P

4 Date tree Date tree | Web | 21. prosince 2013 v 15:13 | Reagovat

Fajn článek a fajn blog :-)
Optimismu není nikdy dost! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama