I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

Únor 2013

Nechť padá snů mých též příval

27. února 2013 v 13:47 | Kamm Flower |  Čmáranice baranice
O tom, jak se mi chce strašně strašně chrápat, jak už mi z té zimy vymrdává v hlavě. Odpusťte ten slovník, ale nevím, jak to lépe popsat. O tom, jak jsem si konečně taky domluvila, u koho budu dělat bakalářku, i když ještě ani nevím, jestli jsem schopná k ní dojít vzhledem k tomu, že nám včera šilhavý plešatý milánek ze světa literatury 19. století nadiktoval zcela nemožné okruhy ke zkoušce, že mám z 60 povinně přečetených titulů přečtených tak ztěží 10, že mám za měsíc přednést referenci k seminárce na 40 minut, hahaha. Že drahoušek z literárního světa po roce 1945 se zcela prázdnýma očima, vypadající jako oživlá ilustrace Josefa Lady, je sice narozdíl od předchozího alespoň člověk, ovšem se seminárkou u něj prý projde tak půlka lidí, protože on tu poezii tak neskutečně zbožňuje! On jí přímo žije! A že náš miláček rošťák a starý mládenec z literárního období počátku 20. století sice dělá v květnu skvělou literární exkurzi, ale v semináři vyžaduje taktéž jakousi velmi aktivní referenci, i když na nás byl v minulém semestru hodný, protože u něj byl seminárkou sice hutný, ale přesto pouze tezovitý text. A teď tohle. A to jsem ho měla dřív ráda!


Každého jara vyjíždíme károu Kterou nemáme Tam někam směrem k Velké Neznámé

20. února 2013 v 23:48 | Kamm Flower |  Čmáranice baranice
Tak si tu sedím za obřím psacím stolem, zdeděném po vítkovických doktorech, v pokojíčku v 6. patře panelového domu na nejvýše postaveném sídlišti města Brna a piju víno z toho typického ikeového kotle, ano, víno, já, nepochopitelné, ale člověk se na vernisážích, kde to podávají zdarma, naučí. Ovšem křiví mi to hubu ukrutně, takže nebojte, pivařem já budu věčně. A tak tu vysedávám se zablokovaným krkem, takže na monitor koukám s hlavou nakloněnou doleva a dolů, mám za sebou několik dní prvního týdne nového semestru a je mi třeba úplně jedno, že už mám zadanou recenzi za úkol, kterou mám odeslat do nedělní noci (hahaha), zadaný úkol na tvoření slov, zadanou seminárku do dějin umění na úplně dementní téma a zadanou seminárku do literatury po roce 1945, protože Vy si říkáte proč zrovna poezie? A já si říkám, protože je těžší! Takže tu vedle mě leží Kainarovo Moje blues, které je ve skutečnosti útlou drobnou knížečkou, ale já o tom mám sesmolit seminárku nebývalé úrovně, seminárku nejlepší ze všech, které jsem kdy napsala!


Look, I'm as high as the sun, shut your mouth, boy, when will you learn.

15. února 2013 v 13:34 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Moji milí, ani netušíte, jak jsem byla překvapena tím, že jsem se objevila ve výčtu vzorových AK článků. Tedy nejdřív mě to docela zděsilo, když jsem přišla zde na blog, kde bylo skoro 40 lidí online. Tak vysoká čísla mi asi nedělají dobře, protože představa, že mi tolik lidí brouzdá deníčkem, je poměrně děsivá. Vždycky si tak říkám, spoustě lidí se přece vůbec nemusí líbit, co dělám, nebo to snad může být i někdo, s kým se znám osobně!


A co vy?

11. února 2013 v 19:25 | Kamm Flower |  Čmáranice baranice
Já to mám nějak takhle, černá zamlženost, koncově někdy spíš do oranžova, ale většinou přechází z azurové do tmavě fialové.


Slyš, jaký to nad řekou jásot a ples, to zpívají hory a skála i les!

10. února 2013 v 11:36 | Kamm Flower |  Čmáranice baranice
To počasí je na posrání fakt. Ráno nasněží, odpoledne to odtaje, večer to přimrzne a další ráno na tom hodím před barákem držku. A furt dokola. Nebaví mě to už! Fakt ne! A i když se již znatelně prodloužil den, venku je stejně furt tma, protože je zataženo, a mně už z toho začíná pomalu ale jistě hrabat, jsem otrávená a furt se mi chce chrápat. Akutně potřebuji jaro. Už mě ukrutně nebaví furt se motat do padesáti vrstev a nakonec si narazit na hlavu hučku, jež mi elektrizuje vlasy, které se mi pak lepí na ksicht, kolem očí, kolem nosu a všude prostě, až z toho kýchám a teče mi z nosu! Aaaaa prosím, jaro, snaž se trochu!


Snad přes okno nebo tak něco

1. února 2013 v 16:10 | Kamm Flower |  Čmáranice baranice
Takže tak, je mi jasné, že vy všichni máte již dávno konec zkouškového, asi protože jste šprti, protože nemáte dvouobor nebo protože máte prostě málo zkoušek, ale pro mě je konec až teď, a ano, mám dva týdny volna, juchejda! Měla bych asi pít nebo co, ale vůbec nějak nemám chuť, nejvíc ze všeho se těším na to, až se zahrabu pod deku, dodívám se na všechny seriály, s nimiž jsem se dostala do skluzu, budu baštit úžasné pařížské dorty, přestože nejsem na sladké, avšak tyto jediné skutečně k smrti miluji, protože mi již maminka naslibovala na skajpu, že je přinese ze školy od učňů za zvýhodněnou cenu, která však nemá nic společného s jejich výtečnou chutí. A taky si konečně pročtu všechny ty super zajímavé blogy, co mám v plánu prošustrovat již dlouho, ale až nyní mám na to čas, hahahaaa! Taky bych si docela přečetla tu slávu Fifty shades of Grey, ale nevím, zdali by se mi kvůli pornu chtělo číst 600 stran. Není jednodušší pobrouzdat se v erotcikých povídkách Autorského klubu?

Ale proč píši tento článek, ano, je to proto, že jsem hluboce uražena tím, jak dopadly výsledky zkoušky z malby. Dostala jsem C. A ono C není vůbec špatné na někoho, kdo má s malbou hovno co zkušenosti jako já. Byla tam taky spousta dobrých pláten, co mě fakt zaujala, ale nejvíc mě dostalo to, že A dostávali vesměs lidi, jejichž práce nevykazovaly žádné známky toho, že by uměli malovat, protože se tomu vyhnuli takovým způsobem, že kupříkladu natřeli plátna černou a dělali na nich bílé tečky v soustředném kruhu, nebo si zahráli na Pollocka, udělali dripping, nakoupili si metalické spreje a celé to přestříkali. Ano, věřím, že u takových prací strávili spoustu času, to určitě, haha. Jenomže já jsem ta naivka, co se jebala s rozvrhováním si kompozice, aby to bylo vyvážené, míchala si barvy, hrála si s tím, střídala pastu a lazury, snažila se dělat velká gesta, aby pak zjistila, že u zkoušky z malby asi není důležité umět pracovat s barvou, nýbrž vymyslet co největší kokotinu, celý obraz natřít dvěma barvama a klidně nechat prověšené plátno nebo i nalomený sololit. Dokonce jsem si i pracně vymyslela téma, které je dostatečně psychologické i každodenní, ale ne příliš, když je mi teprve 20 a nic jsem nemohla zažít, aby mě ten idiot nemohl ničím dostat. Jo a taky napsala i tu stupidní anotaci!

Jako jo, myslím že jsem se poměrně naučila akceptovat současné umění, dokázala si v tom najít důvody, proč se mi někteří současní autoři líbí, ale ne do prdele, fakt si nemyslím, že koupit si dvě základní tempery, natřít tím papíry a pod to napsat, že pro autora není důležitý výsledek, ale to, jak se přitom cítí, je něco obdivuhodného. Tak snad každý, kdo studuje umění, už tu tvorbu vnímá tak, že se přitom cítí dobře, jinak by to asi nedělal, omfg!

Tak jo, tohle je můj deníček, proto si sem nyní vrazím svoje malby, abych si jednou mohla připomenout tu hroznou křivdu, že já se s něčím srala jak idiot, a uvědomila si, že pro příště se taky s ničím srát nebudu, večer před odevzdáním si koupím ty dvě nejlevnější temperky, natřu jimi hajzlpapír po celé délce a dostanu taky Áčko.