I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

"You were everything, everything that I wanted."

22. února 2010 v 23:12 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
"It's nice to know that you were there,
thanks for acting like you cared.
And making me feel like I was the only one,
it's nice to know we had it all.
Thanks for watching as I fall..." *překlad


A tak nastal oční kontakt.
Několik očních kontaktů.

A je to konečně jako předtím. Ne, takové to nebude asi nikdy. Nevím, jak u něho, ale já když se na něho podívám, tak si na to vzpomenu prostě vždycky.

Pondělní ráno, tělák spojený s klukama. Samozřejmě to všichni zas věděli, jenom já ne. Jiná dimenze? To víte, že jo. Volejbal jsem podělávala stejně jako vždycky. Úplně to vidím, jak si říkal, jak si něco mohl začít s takovou trubkou, tak blbou na učení a tak neschopnou na sport. Vidíte? Poučte se z chyb. Tyhle věci o vás nemusí vědět někdo, kdo s váma nechodí do třídy. Ať žije spolužáctví!

Nicméně ty jeho výrazy, když dával podání, soustředěně našpulená pusa... ta jeho pusa, přimhouřené oči, vlasy rozcuchané všemi směry, kudrnaté konečky rozježené statickou elektřinou, přikousnutý ret, propnutá ruka, on v černém triku, krátký letmý kontrolní pohled, zásah do míče a... mrsk sebou na zem. A pak kdo je nemehlo. To rozkošně neschopné, padající nemehlo.

Tak neskutečně blbá! Já vím. A jak.

A tak se snažte držet při smyslech, když na vás letí míč, ale váš chorý mozek vydedukuje jen nějaký super protektivní program, nadhazující vám nápad, že byste si možná měli zakrýt hlavu místo toho, abyste do toho konečně těma rukama k sakru pořádně praštili, a proto poté nemůžete přehlédnout, jak se vám směje. Vidíte ten perfektní úsměv, který jste na jeho tváři vytvořili vy. Vytvořili svou neschopností.

A víte co? My bychom spolu nemohli být. Ve vztahu musí být rovnováha. Equlibrium. Jako jing a jang. Nikdy nemůže být ten jeden víc, než ten druhý, nebo na dveře toho jednoho zanedlouho zaklepe náhlý komplex méněcennosti. Všichni víme, kdo z nás by znamenal něco míň.

On je chytrý snad úplně na všechno. Na matiku má mozek, jeho British akcent a všeobecné anglické znalosti se nevyrovnají jinému, 100 otázek do chemie se naučí jen tak, protože mu prostě stačí, jen si na to odpoledne sednout, nevím, jestli procestoval celý svět, ale zeměpis je další z jeho domén a stejně je to i s dějepisem, češtinou, fyzikou... Jako jeden z mála nemá ani jednu čtverku. Kromě toho vlastní čtyři kytary, když jsem ho viděla poprvé živě při koncertu, moje mysl se rozhodla, že mi od té doby bude předhazovat myšlenky, které mám v hlavě doposud. Z jeho basového umění a občasného táhlého zazpívání nevímkolikátého hlasu bych tam sedla na zadek, kdybych pod nohama neměla několik cizích, odhozených a ještě rozpálených vajglů. Jeho basové umění mě dorazilo k nejrychlejšímu vychrlení těch nejpůsobivějších superlativ, co mě napadly ve chvíli, kdy za náma slezl z pódia a vyvolalo to v něm poprvé ten rozkošný stydlivý úsměv. A bylo to přesně na tom místě, kde jsme prožili naši malou vášnivou epizodku. Krom toho je to bývalý plavec... a i když s přehledem vyhraje závod, do kterého se zapojil jen tak rekreačně, je naštvaný, že je to pod jeho rekord.

A pak je tu Kamm. Ta, která si přišla jen jednou v životě jako něco víc, a to tehdy když jsme se jednou chystali z odchodu ze školy a Janie s Terez se začaly hrabat v mojí složce do výtvarky, kde jsem měla domácí úkol.
Terčina spontánnost: "Jo, Kami, ty tu maturu dáš."
Jeho čiré překvapení: "Cože?! Kamčo, ty chceš maturovat z výtvarky?!"
Jeho pohled přes Terčino a Jančino rameno do mojí složky: "Hm... tak tohle bych asi nedal."
A tak jsem v pohodě. Je jediná věc na světě, ve které jsem lepší než on. Jedna jediná věc, to člověka vážně uklidní.

Dojebej se, Kamilko, že ti bude za víc jak čtvrt roku 18, nikdy jsi nedělala žádný sport, nikdy nehrála na žádný nástroj a nikdy nebyla ani chytrá.

A tak si tu žiju.
Se vzpomínkami na dnešních tisíc pohledů, na pětačtyřicet minut naproti němu ve sklepní jazykovce v anglině, na to, jak jsem se snažila nedívat a na to, jak došlo k několika střetům.

A víte co? Jak si tak milionkrát čtu tu historii našeho krátkého rozhovoru, uvědomuju si, že bych to teď po týdnu napsala úplně jinak a líp.

Tak, problém vyřešen a jsme zase na mrtvém bodě. Budu se snažit si ho v té třídě moc neprohlížet a bude to úplně stejné jako to bylo předtím. Budu se dojebávat a říkat si, jak je to v hajzlu, když ho uvidím s přikousnutým rtem, jak pohazuje vlasy nebo jak se poklidně usmívá.

*překlad
"Je dobré vědět, žes tam byl,
dík, že ses choval, jako by ti to nebylo jedno.
A že jsem se díky tobě cítila,
jako bych byla ta jediná.
Je skvělé vědět, že jsme měli všechno.
Dík, že ses díval, jak padám..."

Jak jsem naprostým zmatením padala. Po jeho prvním polibku padala se zavřenýma očima dozadu ve svém neuskutečnitelně zamotaném světě a on mě zachytil...

Je dobré vědět, že kdybychom spolu nechodili do třídy, tak už s ním týden jsem.
Ať žije spolužáctví...
Když já bych s ním ten vztah asi vážně nechtěla. Chtěla bych jen vědět, co vlastně chci. Jeho? Do jaké míry?

So much for my happy ending...
Kamm
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wéja =) Zbožnujííí tě:-* Wéja =) Zbožnujííí tě:-* | Web | 23. února 2010 v 14:02 | Reagovat

páni,takže kdyby jste nebyly spolužáci...tak se ted držíte za ruce a ty jsi nesmírně štastná?Uff,ale stále ti držíím palečky...
A jak to tu čtu...on je snad dokonaléj ne?Něco jako druhéj Nick?Hmm....:D Super

2 Killi Killi | Web | 23. února 2010 v 16:59 | Reagovat

Myslela jsem, že ty stupidní argumenty typu "mybychom spolu nemohli být" používám jenom já xD.
Tohle je všechno špatně... Něco se musí stát.

3 Kamm Kamm | 23. února 2010 v 17:11 | Reagovat

Killi: Nejsou stupidní! Je to pravda! A není to vtipné! :D

4 Killi Killi | Web | 23. února 2010 v 17:44 | Reagovat

Kamm::D Ne,už to není vtipné :D. Hrozná představa, že byste měli ztratit ještě další týden. Něco se stane. :D
Napiš povídku :).Toužím po tom, húúú :). Po tom "ach & och" pocitu, když ji č,tu a po tom pocitu méněcennosti, když ji dočtu. Juch :D.

5 Gree. Gree. | Web | 23. února 2010 v 18:09 | Reagovat

Páni.
Dneska jsem šla po ulici,kolem Umělky ze který vycházel fakt fešák,v ruce měl kytaru,kudrnaté vlasy po ramena a děěěsně hluboký oči.Hned jsem si vzpomněla na tebe!

Taky jsem nemehlo na entou:P
Jediné,co mi snad jde je anglina:D
A to je tak všechno.

6 Mimi :)) Mimi :)) | 23. února 2010 v 19:06 | Reagovat

prostě - kami já se nesmířim s tim, že NIC. Ne a ne a ne :D .. Prostě ne :/

Btw nestěžuj si :P Nikdy to není až tak hrozný, jak to vypadá ;) (dokud nejde o mě :D)

<3 hun

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama