I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

The best mate?

3. února 2010 v 0:52 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Víte, co mě štve? Ano, už zase mám problém. Není vážný, jen prostě...

Nikdy jste si nepřáli mít nejlepšího přítele? Teď nemyslím pět vašich nejlepších kamarádek, na které nedáte dopustit v čele s tou, které věříte nejvíc, svěřujete se jí se vším a když se s někým vyspíte, ona bude ta první, která bude znát detaily. (fuj?)

Myslela jsem nejlepšího přítele, jakožto mužského pohlaví. Mít za nejlepšího kamaráda kluka. Vždycky jsem to chtěla, ale nikdy jsem to neměla.


Až teď... jako by se skoro zadařilo.
Ten bývalý basketbalista, čtvrťák, co rád vaří, protože je to taková chemie, kterou on rád.

Myslíte, že by to šlo? Milion fám o tom, že přátelství mezi klukem a holkou je holý nesmysl z důvodu zvrtnutí citů jednoho z nich. Jenže on by byl dokonalý. Dokonalý nejlepší přítel.

Je děsně povrchní říkat to, když jsme spolu v reálných situacích prohodili dohromady tak deset vět, a to si teď nejsem jistá, zda-li si trochu nepřibarvuju. Náš život je ICQ, chvíle, kdy se potkáme na chodbě a připitoměle se na sebe usmíváme, případně mlhavé vzpomínky, kdy ještě chodíval za bráchou. Někdy v dobách, kdy mi bylo tak 10 a on si chtěl nechat udělat dredy, nebo když tak před rokem doučoval mého stupidního bratra k reparátu z matiky a potkal mě v naprosto nejnevhodnější dobu, když jsem na zahradě myla boty, škrábala z nich bahno, pískala si, že to muselo jít slyšet na ulici, na sobě jsem měla tu nejnemožnější a nejvytahanějším, přesto nejpohodlnější košili, která v útrobách mojí skříně nejspíš ještě někde existuje, a na hlavě jsem měla beztak ten nejstrašnější a nejrozpadlejší účes, který je u mě při práci klasikou.
"Je brácha doma?"
"Eh... no, běž za ním nahoru."
Ze zásady už si na zahradě nezpívám ani nepískám, kdyby se kdovíkdo vynořil zpoza rohu.

Myslím, že by byl ideálem nejlepšího kámoše, ne každé holky, ale mě bezpochyby. No doubt. Máme asi milion společných věcí a na milionu věcí se shodnem. Existuje takové to stupidní cliché, že je nádhera potkat někoho, s kým si rozumíte i beze slov. Nemyslím, že je to pravda celé od začátku až do konce, ale mám ten dojem, že je možné potkat někoho, s kým si rozumíte a vaše konverzace neupadne, ať se děje, co se děje. Upřímně, přemýšlím, jestli jsem vůbec někdy použila takové ty odrhovací počáteční fráze typu Jak se máš? popř. Co děláš?. Ne, je to prostě naostro. Filmy, knihy, city, politika, přátelství, psychologie, škola, vztahy, pravopis, hudba, nálada, sex... ? Mám pocit, že se fakt známe, i když se neznáme.

Jsem prototyp člověka, který si hned tak někoho nepřipustí k tělu. Je psycho říkat to takhle o sobě, ale myslím, že jo. Už z principu se neusmívám na cizí lidi, proto si všichni myslí, že jsem namyšlená. Ne, je to z důvodu odstupu. Ale nevím... jemu bych řekla i heslo ke svému trezoru, kdybych nějaký měla. Je to hrozně ukvapený závěr, ale prostě z toho mám takový pocit.

Myslím, že by to mohl být skvělý kámoš. Jako ve filmech. Holka je šíleně zamilovaná, ale má svého kamaráda, kterému se občas svěří, on to má stejně. Teď nemyslím typ filmu, kdy hned od začátku poznáte, že je jeden z nejlepších kámošů tajně a beznadějně zamilovaný do toho druhého, to nechci. Chci prostě kamarádství, čisté a nefalšované. Takový ten pocit, že o tom, o čem se bavím s holkama, bych se mohla bavit i s ním. Nemusela bych se před ním za sebe stydět a když by mi bylo děsně, objal by mě a bylo by to něco, co kamarádství s holkou nenabídne. Jistě, teď to vypadá, že svýma všema kamarádkama opovrhuju na maximálním levelu, protože nevoní pánskou vůní a neporadí mi, co mají kluci rádi, ale tak to není.

Dřív jsem si říkala, že by mohlo být super mít za kámoše gaye. Vlastně na tom nic zvláštního není. Není strašný pocit, když si tak o přestávce sedíte, nohy na stole, přijde za váma, sedne si na zem vedle vás, opře hlavu o vaše břicho a hladí vás po noze. Aspoň víte, že v tom nemusíte nic hledat. Ale takový šikovný hetero-nej-kámoš, to musí být prostě jinačí bájo! Nejen z důvodu, že se nevyskytuje ona zženštilost, prostě to má asi víc faktorů. Chcete-li v někom vyvolat žárlivost, vezmete ho za ruku, jako by se nic nedělo.

Byl by něco jako můj brácha... kterého mi vlastně trochu připomíná.
"Jsi jak můj bratr."
"Pak do toho zakomponuj fakt, že ženy si vybírají muže podobné svým otcům a jaký otec takový syn."
Přemýšlejme.

Ani nevím, proč mi to napsal. Dedukce je ve své podstatě zvláštní. Dejme tomu, že si vyberu někoho, kdo je jako můj taťka, tudíž podle "jaký otec takový syn" musí být stejný jako můj brácha. A když jsem řekla jemu, že je jako můj brácha... Byl to snad návod k tomu, že bych si měla vybrat jeho samotného?! Nebo jenom jeden z jeho blbých vtipů?

Já jen... kdyby se mi poštěstilo mít nejlepšího kamaráda, byl by to luxus. Třeba bychom se potkali po deseti letech, kdy už bychom byli oba úspěšní, bohatí a krásní a až pak bychom se mohli zamilovat. Vtip. (Budu mít malé modrooké kudrnaté děti, kterým bude tatínek číst pohádky, protože to umí už teď viz. "Ochoč si mě, prosím," řekla liška,
budem oba chudí umělci, výtvarnice a hudebník, žijící jenom z naší lásky. Takhle mi to někdo předpověděl, teď už nevím, kdo to byl. )

Nuže, shrňme si to. Chci kámoše, kterému se budu svěřovat, budu s ním řešit jeho holky a on se mnou moje kluky, občas zajdem na kafe a budem si půjčovat knížky. Kámoš, u kterého budu moct přespat a nebudu se zároveň muset bát o svoji hrdost či nevinnost. Budem spolu čumět na filmy a já nebudu hledat žádné postranní úmysly v tom, když mi nabídne, že bychom se spolu mohli podívat na Věčný svit neposkvrněné mysli a že mi předtím poradí s chemií, ale zároveň v tom žádná chemie nebude. Já vím, že je to kluk... má svoje potřeby... jak sám řekl, nejradši by ani on sám někdy nevylézal z baráku... ale přesto všechno se cítím klidná. Říkám, máme toho dost společného...

Dokonce i chodíme pozdě do školy. Nejlíp sedm minut po zvonění na chodbě.
"Nějaká opožděná, ne?"
"To já vždycky. Ty snad ne?"
"No.. a taky nevím, kde teď jsme."
"Já taky. Kdybys našel moje spolužáky dřív než já, tak řekni, že už jdu."
"Kdybys našla bandu inteligentů v bílých pláštích, tak je pozdravuj."
"V bílých pláštích? Nejsi náhodou nahoře v laborkách? V chemii?"
"Hm, to je celkem možné.. Ahoj!"

Celá situace, že se kontakt mezi náma dvěma vůbec nějak rozvinul, je tak hrozně vtipná.
Ne, že by ovšem něco měnila na skutečnosti toho s baskytarou. Ta se stabilně drží. Spíš už by mohla přejít.

Konec.
Mějte se pěkně, hledejte svého nejlepšího kámoše, protože se beztak nevyrovná bandě vašich potřeštěných a uhihňaných kamarádek.
Holky, fakt Vás mám ráda, ale prostě víte co.

with wishing for guy-BFF
Kamm
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 michyy michyy | Web | 3. února 2010 v 1:14 | Reagovat

skvělý shrnutí :D ...taky doufam, že jednou někoho takovýho najdu :) ale zatim nemám ani ten dav nejlepších kamarádek :D

2 Killi Killi | Web | 3. února 2010 v 1:55 | Reagovat

Tak proto se tak divně usmívá, když tradičně přijde v pondělí ráno pozdě do chemie? :D Můžeš za to ty! :D
Strašně zvláštní pocit, pozorovat to ze třetí strany :D :).
Jsem z těch, co nevěří na přátelství mezi klukem a holkou, ale ráda se nechám přesvědčit o opaku ;).

3 Jenny Jenny | E-mail | Web | 3. února 2010 v 11:29 | Reagovat

Taky ne:D Myslím že můžu klidně říct že Edy je můj nejlepší kámoš ale taky vím jak líbá, i když to bylo už dávno, takže věřím tomu,že přátelství mezi holkou a klukem existovat může, pokud spolu už předtím něco měli a nebo mít teprve budou:D Souhlasím s Killi...Na tohle si počkám:D

4 Kamm Kamm | Web | 3. února 2010 v 12:11 | Reagovat

Killi: Divně se usmíval?!
Stašně strašný pocit, když vím, že to někdo pozoruje ze třetí strany. Tím pádem bys mi ale třeba mohla říct, jaký je, jak se chová, nebo tak něco.. :D Nebudu dělat, že by mě to nezajímalo.

Jenn: Ty a Edy, to je kapitola sama pro sebe, nemůžeš to srovnávat s ničím jiným. :D To kamarádství neexistuje, já to vím moc dobře, jenom polemizuju o tom, jak by bylo super, kdyby náhodou existovalo. :D Na nic nečekej, ty víš, je tu ještě někdo, kdo je před všema ostatníma. ;)

5 mimi :)) mimi :)) | 3. února 2010 v 21:07 | Reagovat

háá souhlasím s oběma holkama - sice to vidím jen tak vzdáleně, ale hrozně by mě zajímalo, jak to dopadne .. protože z mých zkušeností taky opravdové kamarádství mezi mnou a klukem nenastalo bez postranních činností :D ale pořád si myslím, že existovat může i bez nich.. :)

6 Kamm Kamm | Web | 3. února 2010 v 22:22 | Reagovat

mimi: Myslím, že to byl jiný typ přátelství. Tvůj kamarád byl dokonalý se vším všudy, tudíž to nutně nemohlo přestat u obyč kamarádství. Ten můj je dokonalý, ale jako dokonalý kámoš. Jsem zvědavá, ano. :)

7 mimi :)) mimi :)) | 3. února 2010 v 23:27 | Reagovat

kammi jsem z těch lidí, co ti to jen a jen přejí.. :) a taky ti věřím ;)

8 michyy michyy | Web | 4. února 2010 v 0:06 | Reagovat

já budu mít "premiéru" jejich koncertu, tak doufam, že to bude fajn :)
...správně, pokud možno tak chodit spát k ránu a vstávat na oběd :D

9 Jenny Jenny | E-mail | Web | 6. února 2010 v 22:17 | Reagovat

Ale jo, myslím, že teď už můžu:D Je te´d tady a já nemám absolutně ani minimální záchvěvy. Prostě nic. Brácha. A jsem faakt ráda:D Takže TEĎ už je to vážně kamarádství. Oboustranné:D Díky ti Bože za tyto dary:D A ano, vím že tu ten NĚKDO je a fandím mu. Chci aby vyhrál. Vy oba:):-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama