I want to do with you what spring does with the cherry trees.
- Pablo Neruda

Květen 2009

Sivódňa dvácať sjeďmóvo mája

27. května 2009 v 9:57 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Zdravím vespolek!
Máme se?
Já celkem jo, že, vzhledem k tomu, že jsem dneska zaspala (teda před chvilkou) a trčím doma, poněvadž nejenže jsem prochrňěla celý zemák, ale pak se mělo jít do divadla (teda oni tam teď jsou ), ale mně se je tam tak celé žhavé chce někde hledat. Chtěla jsem si jít ještě lehnout, ale říkala jsem, že bych zaspala ještě jednou a taky už mi to přišlo blbé. Takže v 10:40 zvoní na biolu nebo fyziku, nevím co teda, protože si zásadně ten provizorní rozvrh nezapisuju a spoléhám jenom na to, co si pamatuju a co mi jiný řekne na ICQ.


21.) Temnota

26. května 2009 v 17:32 | Kamm Flower |  'Fuck Nick'
Neustále jsem musela na všechno myslet. Na všechno to, co už se mohlo několikrát stát. Na všechno to, čemu jsme se už několikrát vyhnuli. Jenže tentokrát nešlo jenom o mně! O můj slib! Moji prioritu! Brala jsem to vážně, samozřejmě. Ale co on?! Ten jeho prsten! Myslela jsem si, že bude jednodušší chodit s někým se stejnou vírou, protože na mě nebude s ničím spěchat. Jenomže tohle bylo ještě těžší. Držet si ho od těla nejen kvůli sobě, ale i kvůli němu.


Sivódňa dvácať pjátovo mája

25. května 2009 v 17:57 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Jsem naprosto v pasti. Úplně vážně. S povídkou. Já prostě nevím, jak dál! Oproti svým typickým plus minus čtyřem stránkám mám zatím napsanou jenom jednu a i tak je to nějaké divné. Prostě mám krizi jako prase a inspirace žádná. Nebo jako, inspirace je vždycky, že, ale klipy a fotky mně vedou k něčemu naprosto jinému, o čem ještě nechci psát.


Sivódňa dvácať pjervóvo mája

21. května 2009 v 20:05 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Ha dneska bylo zasejc volno, takže paráda. Ano, říkala jsem si, jak se budu učit ruštinu na zítřejší písemku, ale jako vždy jsem se na to pěkně vy**ala. Stejně mám zadání i s výsledkama, takže o co jde, napíšu si tahák. Nebo ještě uvidím. Jedničku už mít stejně nebudu, takže to nemá cenu. Ne nemá. Prostě budu mít jen jednu jedničku na vysvědčení, a to z výtvarky, kterou má každý.


Sivódňa děvjatnácatovo mája

19. května 2009 v 17:40 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Jako dnešek, to byl zas den. Nicméně, vzhledem k tomu, jakou jsem měla ještě před dvěma týdny náladu, si nemůžu ztěžovat.


20.) Nechtěné snění

17. května 2009 v 0:07 | Kamm Flower |  'Fuck Nick'
Ten horký dech, stejně jako jeho kudrliny dráždily kůži na mém břiše. Při pohledu dolů něj a myšlence na to, co se právě chystal dělat, mě polilo horko. Vzepřela jsem se na loktech a zaklonila hlavu.

Nečekaně se přestal věnovat kůži na mém břiše, nadzvedl se a nahnul nade mě. Vzdálenost mezi jeho a mojí tváří byla decentní, přesto jsem v ní ale nepoznávala jeho rysy. Vlastně to nebyly ničí rysy. Neměl tvář. Ale já si byla stejně tak neuvěřitelně jistá, že ten "někdo" nade mnou byl ta milovaná bytost, po které jsem tolik toužila.


19.) Jeden pád za druhým

9. května 2009 v 15:44 | Kamm Flower |  'Fuck Nick'
Ještě nikdy se mi tak nevštěpila jedna jediná věta do mozku jako právě tahle. Pravděpodobně na tom měla podíl i ta upřímnost, se kterou to bylo řečeno. …že jsem bez tebe vydržel tak dlouho… Proč jsem uměla tak dokonale číst v právě téhle osobě? A proč ona ve mně? Můj mozek terorizovala bezmála tisícovka otázek, na které nešlo odpovědět. A moje zamýšlení se nad tím, že by v tom bylo něco vyššího, bylo naivní. Byli jsme v tom jen já a on. My dva. A to zvláštně krásné pouto, které mě ještě nikdy k nikomu nevázalo.


Sivódňa šestóvo mája

6. května 2009 v 17:07 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Celý tenhle týden mě totálně s**e! Všechno! A hlavně já sebe sama!

Právě teď mám ten pocit, že bych někomu nejradši rozbila hubu nebo aspoň sama sobě! Kdybych měla čas, šla bych k rybníku, kde jsme chodívaly s Kate a Jane, když jsme mívaly čas, a tam se bych se v klidu a míru vyřvala! Jo, ku**a VYŘVALA! A PĚKNĚ HLASITĚ!


Sivódňa četvjertovo mája

4. května 2009 v 17:05 | Kamm Flower |  I'm talking nonsense.
Čuste děcka, máte se?
Já vcelku jo. Teda vždycky si je na co stěžovat, ale tak... přežívám. A navíc mi přišlo, že celý dnešek celkem rychle uběhnul, až se tomu sama divím.